Zpěvačka Katy Perry vydává již šestou studiovou desku. Zatímco se stala díky deskám “Teenage Dream” a “Prism” doslova továrnou na hity, v roce 2017 se tato továrna zastavila a přišlo tvrdé vystřízlivění. S novým albem má tedy Katy Perry šanci složit reparát a dokázat tak, že není popovou mrtvolou.
Nová deska “Smile” přichází po třech letech staré nahrávce “Witness”. S předešlou deskou se snažila Katy Perry částečně najít nový směr své kariéry a částečně se snažila být aktivistkou. Zaváhání však bylo cítit celou nahrávkou a Katy Perry poprvé za éru její kariéry spadnul řetěz z kola. Továrna na hity se zadrhla a najednou již zpěvačka neplnila každým singlem rádia a na první místa hitparád koukala pouze z dálky. Něco, co bychom si do té doby vůbec nedovedli představit.
Nutno říct, že na samotnou zpěvačku zanechal neúspěch její páté studiové desky následky. Své psychické problémy však přetavila do nové desky “Smile”, která má být podle zpěvačky “cestou za světlem s příběhy oddanosti, naděje a lásky”. Toto tvrzení potvrdila i pilotním singlem “Never Realy Over”, který doplnila klipem inspirovaným érou hippie. Před vydáním desky představila zpěvačka ještě singl “Daises”, na kterém pravděpodobně zapracovala z větší části laktační psychóza, a pohodovku “Smile” nabitou pozitivní náladou.
Mnohem zajímavějšími skladbami na albu jsou však ty nesinglové. Na skladbě “Harleys In Hawai” zpěvačka dokazuje, že jí sedí dokonce i R&B poloha. V dojemné kytarovce “What Makes A Woman” zpěvačka předvádí svou standartní baladovou polohu. A ani Katy Perry se nevyhl vliv 80. let v současném popu. Příkladem jsou tomu skladby “Champagne Problems” a taneční “Teary Eyes”.
Problém celého alba spočívá hlavně v nedostatku nápadů. Tam, kde nápady už došli úplně, vypůjčila si zpěvačka útržky cizích skladeb. To dokazuje teatrální “Not the End of the World”, na konci které můžeme slyšet vysamplovanou skladbu od skupiny Steam “Na Na Hey Hey Kiss Him Goodbye” z roku 1969.
Z neúspěchu předešlé nahrávky se Perry snažila poučit. Skladby jsou tak přímočařejší, bez hlubší výpovědní hodnoty. V konečném výsledku to zpěvačce i pomohlo. Holt... některým popovým zpěvačkám není dáno být aktivistkami a promítat do své hudby politické či společenské názory.
Je rozhodně na čase se smířit tedy s tím, že popová továrna na hity již není jako dříve. Duo Max Martin a Bonnie McKee, které pro Perry produkovalo a skládalo ty největší hity zpěvačku opustilo a noví producenti a skladatelé se zmohli jen na vykrádání předešlých alb zpěvačky. Nové album totiž nic závratného nepřináší a to, co fungovalo v roce 2010 na desce “Teenage Dreams”, již po deseti letech takový úspěch nesklízí. Popovou mrtvolou zpěvačka ještě není, ale měla by si dávat pozor, aby se jí s dalším albem nestala.
Na album mám hodně podobný názor 🙂 hezky napsané
OdpovědětVymazatDěkuji moc. :) Jsem rád, že se Vám recenze líbí. :)
Vymazat